ČB foto z dronu

1. června 2018 v 11:32 | Petr Paclt

Vážení příznivci černobílé fotografie,

od mládí se zabývám, krom jiného, stavbou a létáním s RC modely letadel a v poslední době také různých kvadro, hexa a oktocopter. Dalo by se říci, že lítání mě baví stejně jako focení na film. Bylo jen otázkou času kdy tyto mé 2 koníčky spojím a propojím. Vzpoměl jsem si na Našeho velikána Járu Cimrmana, který by (jak doufám) měl ze mě radost a pustil jsem se do díla.
Výsledkem mého snažení je 8-mi vrtulový létající aparát, který uveze filmový Nikon F55 s 50-tkou objektivem Nikkor.
Já vím, říkáte si že s různými fotodrony a selfídrony se dnes roztrhl pytel, ale už jste slyšeli že by nějaký pošetilec poletoval s dronem naloženým zrcadlovkou na čb film ?
Zatím jsem udělal několik pokusných fotek přímo před (vlastně nad) naším domem. Foťák Nikon F55 jsem zvolil proto, že je to nejlehčí filmová zrcadlovka od Nikonu. Jiné objektivy než na Nikon totiž nemám. A hlavně - pořídil jsem na Paladixu rovnou 2 kusy. První za 250 kč a druhý za 3 stovky.
Vypnul jsem automatické ostření a ručně zaostřil na nekonečno a pro jistotu ještě ostřící kroužek zajistil lepící páskou proti náhodnému pootočení. Největší obavy jsem měl z vibrací. Proto první focení bylo v režimu priority času. Zkusil jsem postupně 1/400, 1/200 a 1/100 vt. Delší čas by byl určitě rozmazaný. Foťák je připevněn na jednoosém gimbalu. Modelářským vysílačem ovládám sklon foťáku a spoušť. Pevné ohnisko objektivu v tomto případě není nijak omezující, protože s dronem si od foceného objektu můžu odletět jak daleko nebo blízko chci. Focený obraz snímám bezdrátovou mini kamerkou umístěnou vedle foťáku. Ta zabírá přibližně stejný výřez jako objektiv foťáku. Obraz sleduji na malém 5-ti palcovém monitoru umístěným na modelářském vysílači, případně ve videobrýlých.
Film jsem vyvolal v doma namíchané vývojce D76 (jinou neumím) Usmívající se a s úlevou zjistil, že vibrace kterým je foťák při letu vystaven se na fotkách prakticky neprojeví. Ani fotka s časem 1/100 není mázlá. Problém je ale se zrnitostí filmu FOMAPAN 100 a zřejmě i v použité vývojce. Pro letecké záběry se bude určitě víc hodit nějaký málo citlivý film s jemným zrnem a jemnozrná vývojka. Taky by zřejmě pomohl nějaký šedý filtr k zamezení přepálení světlých míst. Až se dostanu do Prahy, zajdu k Pazderovi pro filtr a naproti ke Škodovi pro film a vývojku. Třeba takovej Rollei RPX-25 a jemnozrnou vývojku ADOX a nebo si radši nechám poradit.Usmívající se Pak budu v pokusech pokračovat.



 

Článek úvodní

6. května 2016 v 8:40 | Petr Paclt |  Něco ke čtení
Vážený čtenáři,
tento blog právě vzniká jako důsledek mé stále vzrůstající posedlosti černobílou fotografií. Černobílou fotografií zde rozuměj fotografii klasickou (filmovou), nikoli vytvořenou vypnutím barevné složky na digitálním aparátu, nebo dokonce mobilu. Tady to bude opravdu a jen o fotografii klasické, vykreslené světlem na filmový pás. Dnes se jí prý také říká analogová. Tuto jsem před mnoha lety coby mladík zapálený pro vše nové zradil a opustil. Okouzlen nově nastupující digitální technikou jsem lehkomyslně vyměnil svůj Flexaret II za 4.1mp kompakt Sony DSC-85 a začal uctívat nového boha - sv. Pixela. Postupem času se digitální technika stala prakticky dokonalou, dostupnou téměř každému a její obsluha jednoduchou, až nejjednodušší - v podstatě jen jedním tlačítkem. Navíc s možností okamžité kontroly každého záběru. Rozlišení dnešních snímacích čipů překonalo rozlišení filmového zrna. V masovém měřítku tedy zatím jen malého filmového formátu - kinofilmu -, ale nepochybuji, že v krátké době trumfne i střední a velký filmový formát. Také její barevné podání již dávno předčilo a zastínilo focenou skutečnost, tak jak si to fotografující veřejnost od výrobců digitální techniky žádá. Přesto, a možná i proto, se mi před pár lety zastesklo po klasice. Po filmech zavěšených na šňůře nad vanou, po šeru temné komory, zvětšováku, hnědých flecích od vývojky na umyvadle a pod ním visících ručnících, po krásných starých fotografických aparátech (pokud možno plně mechanických), z nihž mnohé mají duši, ale hlavně po prosté, obyčejné, ve fotoshopu neupravované a v mnoha ohledech nepřekonatelné černobílé fotce.
Ano, dovolím si zde napsat o klasické fotografii, že je nepřekonatelná. Samozřejmě, svým spůsobem ! To proto, že digitální a klasická fotografie se již dávno vydaly každá zcela jinou cestou, slouží každá k jinému účelu a jiné cílové skupině lidí. Postupem doby tu vznikly dva různé světy, které si už dávno nekonkurují. Každý má své a každý je pro někoho jiného. Digitální fotografie dnes pochopitelně oslovuje drtivou většinu lidí pro své nesporné výhody, jako je její dostupnost, jednoduchost, pohotovost, praktičnost a já nevím co ještě. Je to logické a asi i dobře. V mnoha odvětvích, například pro reklamní a běžné rodinné focení, je dnes už prakticky nenahraditelná.
Ale naštěstí se ještě i dnes najdou tací pošetilci, kteří za svými fotkami nejdou jen od mobilu k laptopu (obrazně řečeno, ať se nikdo neurazí), ale sami a dobrovolně podstupují podstatně delší a riskantnější cestu. Tu zpravidla začínají v prodejně s filmovým materiálem, pokračují terénem a ulicemi, městy i přírodou, obtěžkáni nákladem svých milovaných a leckdy i docela těžkých (protože poctivě a fortelně vyrobených) fotoaparátů a různého nezbytného příslušenství. Zde, (zpravidla sledováni udivenými pohledy kolemjdoucích) pořizují za pomoci stativů a expozimetrů ty SVÉ (tentokrát už určitě) bezvadné, OPRAVDICKÉ fotky. (Prosím Vás, pokud takového člověka náhodou potkáte, neposmívejte se mu. Ani na něj nekřičte či jinak ho nevyrušujte. Bývá většinou cele zabrán do fotografování, měření expozice a clony, výpočtem potřebné hloubky ostrosti a následného čekání na nejpříhodnější okamžik zmáčknutí spouště. Nečekané vyrušení by ho mohlo připravit o originální, neopakovatelnou fotografii, v lepším případě o kus cenného filmového materiálu.) Další cesta takového klasického, celodenním focením utrmáceného fotografa vede pochopitelně rovnou domů. Tam pak pozdě večer, když už celá rodina bezpečně spí, po špičkách odchází do přítmí zatemněné koupelny ke svým chemikáliím, vývojnicím, miskám a zvětšováku, aby zde, v této své Betlémské kapli černobílé fotografie, pln rozechvění znovu započal ten úžasný technicko - poetický proces proměny krystalů halogenidu stříbra v černobílé obrázky.
Pokud se náhodou i Vy řadíte mezi tyto podivíny, a nebo jste k nim alespoň shovívaví, znamená to, že tento blog píšu právě pro Vás.

Kam dál

Reklama